Tento mnich
vyrůstal ve velmi chudé rodině, která se dennodenně potýkala s hladem, dobovými
nemocemi a všeobecným strádáním. Nedaleko od nich bydlel bohatý farmář, kterému
na zahradě rostla broskvoň, jež produkovala ty nejnádhernější plody
v celém širém kraji – tak nádherné, že staré dámy v Lidlu by se o ně
pobodaly svými ostrými lokty. Jakožto malý chlapec stával mnich celé dny za
plotem farmy a pozoroval ty obrovské, šťavnaté a sytě barevné koule, kterými
byla koruna stromu ze všech stran hustě obklíčena. Když však jednoho rána
chlapec opět k plotu přišel, spatřil farmáře, kterak má v ruce louč a
onu nádhernou broskvoň bez milosti podpaluje a nechává shořet, stejně jako text
písně Peacock od Katy Perry nechává shořet vaši chuť do života. Chlapci v tu
ránu tekly slzy z očí a volal na farmáře, proč tento hrůzný čin udělal.
Kupodivu to nebylo proto, že by farmář chtěl udělat broskvovou pálenku, ani
protože by byl předkem Kurta Cobaina a řídil se heslem „lepší rychle shořet než
pomalu vyhasnout“. Farmář se s bolestí ve vrásčité tváři zahleděl chlapci
do slzavých očí a pravil: „Některé věci jsou pro tento svět příliš krásné.“
Jde
nepochybně o velmi inspirativní historku, neboť nám zcela jasně sděluje, že
lidé dělají kraviny nejen v reálu, ale také ve fiktivních světech zenových
příběhů. Pokud ale někdy náhodou uvidíte někoho, kdo pálí broskvoně, rychle si
vezměte ručník, namočte ho do nejbližší studny či skulptury s vodními
prvky, přispěchejte k místu požáru a pleskněte tímto mokrým ručníkem
daného žháře přes hýždě. Bolí to jak čert.