Epizoda X: Bitva o prchající slepice

Žít v nejlepší době lidstva není žádný med. Netrápí nás morové rány, války, hladomory ani bílí chodci za Zdí, ale stejně jsme neustále smutní jako oslík Ijáček po dokoukání Requiemu za sen. Zíráme do našich karamelových latté, nakládaných kimchi a snažíme se spasit tím, že si po vzoru Marie Kondo přemisťujeme ručníky z jedné poličky do druhé. K ničemu to ale není – ta ukrutná prázdnota je v nás pořád a samovolně se množí stejně jako pořady Jaromíra Soukupa. Rádi vzpomínáme na bezstarostné mládí a sdílíme špatné memy o tom, jak jsme šťastní, že jsme vyrůstali v době, kdy jsme si jako děti hráli venku a nezírali do tabletů, počítačů a jiných zařízení, na kterých se kromě vyhledávání roztomilých gifů s mývaly a čtení blogu Žabomyší války nedá nic smysluplného dělat.

Pokud také litujete dnešních dětí, které hrají složité logické videohry místo toho, aby kouřily za garážemi a házely kameny do sousedčina okna, mám pro vás prosté řešení! Naučte je tyto 3 jednoduché venkovní aktivity z doby, kdy žádná zábavní elektronika nebyla, a uvidíte, že z nich vyrostou noví Elonové Muskové, Stevové Jobsové a Jiří Ovčáčkové:

Tento nešťastný mladík nikdy nepozná zábavné dětské aktivity, jako je střílení ze vzduchovky do plechovek od piva.

1. Lezení na stromy: Jen si vzpomeňte na ty úžasně idylické vzpomínky na lezení po kmenech stromů, houpání se na větvích a hádzaní čerešení Haně Hegerové za blúzku. No schválně, kdo z vás nikdy neseděl obkročmo na větvi, nestřílel z praku po veverkách, nesbíral je ze země, nepáral jejich kožichy a neušíval si z nich tlustou kožešinu nezbytnou k přečkání zimy? Kdo to nezažil, neměl opravdové dětství.

2. Jízda na kole nebo bruslích z prudkého kopce: Jak říkají naše babičky: „Když šuhaj nechodí dom s odřenéma kolenama, modřinama na loktách a blatem ve všech tělnéch otvorech, vyroste z něho leda tak homosexuál, liberál nebo černoch.” Dítě si na kole užije spoustu legrácek, které v Minecraftu nezažije ani po třístém updatu – například otevřenou zlomeninu, frakturu lebky nebo smrt a následný posmrtný život ve společnosti andílků, obláčků, Václava Havla a dalších milých věcí.

3. Honění slepic na dvorku: Máte doma hyperaktivního ďábla nebo znuděného fracka? Vyžeňte ho na dvorek! Nic mu neprovětrá mozek tak, jako šestihodinové běhání v kolečku se sisyfovským cílem chytit zběsile prchající slépky. Opravdu – mnoho dospělých by se tím mohlo inspirovat. Jste account manager v korporátu a stresujete se dennodenně kvůli důležitým meetingům, plnému kalendáři a nesplnitelným kvartálním číslům? Prostě po práci hoďte kravatu do kouta a prožeňte ty opeřence, až z nich bude kloaka létat. Tuto techniku doporučuje 8 z 10 úspěšných manažerů (ti zbylí dva dávají přednost strkání si šroubováku do ucha).

Epizoda IX: Bitva o pizzu z reálného světa

A nejhorší ze všeho jsou roboti. Ty potvory vám vlezou všude. No schválně, kolik z vás má doma víc jak pět robotů? A nejenže se nasáčkovali do našich světnic, ale navíc si dovolují ohřívat naše jídla svými paprsky zla, máchat naše prádlo ve vodě a následně nám přemisťovat liché ponožky do alternativních vesmírů nebo promítat do našich očí každý večer Prostřeno a jiné audiovizuální formy lobotomie. Jestli to tak půjde dál, tak nám brzy vezmou naše ženy, koně a sýpky. I když… spoustu našich žen už nám sebrali.

Jak s roboty bojovat? Jednoduše, inspirujte se Willem Smithem ve filmu Já, robot, Raymanem ve videohře Rayman 2 nebo libovolným seberozvojvým čarodějem podporujícím digitální detoxikaci – jedním ze způsobů jak zabránit digitálním technologiím v ovládání našich životů je totiž údajně jejich ignorování a pohybování se v bájném „reálném světě”. To je nějaké magické místo, které se vyznačuje tím, že si tamní lidé neobjednávají pizzu přes Dáme jídlo, ale raději ji jdou sníst do restaurace spolu s dalšími lidmi (!!!).

A protože i já jdu s dobou, rozhodl jsem se vymyslet vlastní kurz digitální detoxikace. Absolvovat ho můžete tak, že mě pozvete na cca 6 piv do libovolné hospody a dešifrujete má následná moudra. A abyste věděli, že nekupujete zajíce v pytli (toho ve většině hospod pravděpodobně stejně v menu nemají), mám tu pro vás úvodní lekci zdarma:

Na této šokující fotografii můžete vidět robota, který právě krade mozkové buňky, důstojnost, duši a možná i děti a křečky nic netušící ženě.

1. Spousta lidí má dnes nemilý zvyk ve společnosti neustále vytahovat z kapsy svého robota (čti mobil), zírat do něj nebo ho mít alespoň položený na stole. Pokud jste jedním z těchto nešťastníků, mám pro vás jednoduché řešení. Celý tento zlozvyk spočívá v reflexu vytahování něčeho z kapsy. Proto když jdete s kamarádkou na Aperol Spritz, strčte si do kapsy kromě smartphonu také něco jiného, třeba hryzce vodního. Jakmile reflex přijde, vytáhnete na stůl místo smartphonu hryzce. Přírodovědci tvrdí, že na hryzce vodního nejde nainstalovat Messenger, Tinder, Twitter ani Peggle Blast, takže jste v cajku.

2. Pokud máte při práci neustálou touhu kontrolovat Facebook, zda náhodou někdo z vašich přátel neolajkoval vaši fotku z pole dance, vaši fotku z krocení tygrů nebo vaši fotku z krocení tygrů během pole dance, řešení je opět prosté. Začněte místo pole dance a krocení tygrů pěstovat petržel. Pěstování petržele je totiž tak nezajímavý koníček, že vám fotky nikdo lajkovat nebude, a tím pádem vás brzy pravidelná kontrola Facebooku omrzí.

3. Digitální detox funguje podobně jako detoxikace organismu, a proto při něm můžete využít podobné techniky. Do litru vody přimíchejte lžičku soli, naplňte irigátor a zaveďte irigační hadici do libovolného portu v notebooku nebo smartphonu. Pokud se vám následně podaří spustit operační systém, proveďte klystýr znovu.