Epizoda III: Bitva o kapku vína, kterou neměli

Jelikož jsem již nějakou dobu single a už mě přestává bavit pozorovat všudypřítomné zamilované páry, které navíc díky vysokým teplotám takřka vtékají v jednu celistvou louži kapaliny, rozhodl jsem se pořídit si pásku přes oči na běžné nošení. Při mém následném pobytu na ortopedické klinice jsem se přítomných lékařů a zdravotních sester ptal, co je pro dnešní dívky atraktivní, abych věděl, kde začít. Mezi třemi nejčastějšími odpověďmi byly peníze, masivní penis a palčivé otázky dnešní doby. Z různě se variujících důvodů jsem se rozhodl vzít to přes třetí kategorii.

Palčivé otázky dnešní doby mi nikdy nebyly zcela cizí, kupříkladu před několika dny jsem přijal několik imigrantek v podobě čtyř černých třináctek. Jelikož však nemám rád chození okolo horké kaše a radši ji dám vychladit, rozhodl jsem se věnovat té nejpalčivější ze všech palčivých otázek, a sice existenci komárů. Pokud nejste pravidelným dárcem krve, či přední fanynkou finské black metalové kapely, pravděpodobně vám nikdo nepije krev více než tyto létající bestie. Jistě se po ránu také probouzíte se svěděním různých míst na těle a jediné po čem toužíte je pomstít se těm komářím bestiím a vykoupat se v jejich krvi (technicky vzato ve své krvi, ale nezabíhejme do příliš velkých detailů). 

Začal jsem tedy zkoumat různé techniky obrany proti těmto bestiím z blíže neočíslovaného kruhu pekelného a věnoval jsem se jak způsobům konzervativním (plácačky), tak moderním (elektronické odpuzovače komárů), ale navíc i způsobům metafyzickým (odmítnutí existence komárů). Při výzkumu moderních technik jsem se také dotkl tématu teologického, neboť při zapojování odpuzovače do elektřiny sice komáři z mého pokoje vymizeli, ale zato na mě bylo sesláno devět ran egyptských, neboť v zápětí do místnosti přiměřeně vesele přicválalo několik kobylek (v příbalovém letáku to možná napsané bylo, ale nevím – tl;dr).

Nechci zde spoilerovat výsledky svého výzkumu, protože bych mohl dopadnout podobně bídně jako Jon Sníh na konci 5. řady Hry o trůny. Pouze zveřejním velmi názorný, intuitivní a barevně pestrý koláčový graf znázorňující kolik % swagu jsem vypracováním studie získal (umístěn je uprostřed článku). Jde o relativně slušný koncentrát, který má potenciál úspěšně soupeřit s džusy Happy day.

Epizoda II: Bitva o pavoučí končetiny

Příjemný žhavý den na planetě Arrakis! Jistě se vám honí hlavou dvě věci: a) Kdo ovládá koření, ovládá vesmír! b) Čím to, že od posledního článku uplynul již měsíc a půl? Důvody existují opět dva! Tím prvním – více elegantním – je, že ve fikčním univerzu žabomyších válek byla začátkem června podepsána dohoda o neútočení a její platnost vypršela dnešním dnem. Druhým důvodem byla škaredá vytíženost autora blogu spojená se smíšenými pocity.

Smíšené pocity podobně jako Karla Gotta netřeba dlouze představovat. Smíšené pocity můžete mít kupříkladu ve chvíli, kdy vám po stěně ložnice leze obrovský pavouk, kterého sice vaše kočka velmi urychleně zakousne, ale následně, když se s ní mazlíte, vám olízne tvář a zanechá vám na ní různě namixované části pavoukova těla. To je pak člověk nucen strávit několik minut na balkóně, s prázdným výrazem ve tváři hledět do dáli a následně si jít na Youtube pustit kompilaci videí, na kterých si kočky hrají s tiskárnami, aby se zbavil PTSD a připomněl si, že jsou to ve skutečnosti roztomilá a silly stvoření, nikoli pavoučí variace na meat wagon z počítačové hry Warcraft III.

Žabomyší války však od dnešního dne vesele pokračují dál a očekávají nás další epické bitvy. Podobně epické jako ty, které ve svých písních Richard Krajčo s českým jazykem! Stay tuned!