Žijeme v době plné konfliktů. Aktuálně třeba zuří kyberválka o to, aby si mohli psi i poslední den v roce apaticky olizovat genitálie bez zbytečného stresu způsobeného hlasitými explozemi. Na straně jedné jsou sentimentální milovníci zvířat vyzbrojení hashtagy ostrými jako břitva a na straně druhé jsou nihilisté, kterým je vše jedno, vyzbrojení petardami z Lidlu. Ať už stojíte na kterékoliv straně konfliktu nebo se raději zabýváte důležitějšími věcmi, jako zda na chlebíčky dát, či nedát červenou papriku, máte před sebou další velké téma, které budete jakožto obyvatelé zemí prvního světa nevyhnutelně muset řešit. Novoroční předsevzetí.
Pokud si také myslíte, že čtení 50 knížek nebo uběhnutí 1 000 km je jen něco, co vás zbytečně okrádá o čas, který jinak můžete věnovat důležitějším věcem, jako je těžba diamantů v Minceraftu, těžba uhlí na Ostravsku nebo těžba bitcoinů v nějakém paralelním světě, kde je to dobrý nápad, mám pro vás 3 jedinečné tipy na novoroční předsevzetí, které ocení všichni lidé postižení justiniánským morem dnešní doby – nedostatkem času:
1. Všichni lidé, kterým záleží na osudu naší mrzké planety, dobře ví, že citronové oplatky jsou něčím, co by v civilizovaném světě 21. století nemělo existovat. Zkuste proto v příštím roce udělat něco pro jejich definitivní odstranění. Například napište různým extremistickým a populistickým politickým stranám, aby tuto hrozbu definitivně vyhladily. Třeba tak konečně budou mít nějaký důstojný program. Raději ale nepište Tomiu Okamurovi. Jeho strana totiž dlouhodobě potlačuje výhradně neexistující problémy.
 |
| Černá vize budoucnosti |
2. Jste-li altruisté a rádi zlepšujete druhým život také jinak než tím, že jim jednou za rok napíšete na zeď Facebooku „vše nej", můžete v příštím roce zkusit projekt Kočka denně. Nakreslete každý den jeden obrázek kočky a někomu ho ukažte. Pokud totiž mají lidé něco rádi stejně jako pivo, chlebíčky a Hru o trůny, jsou to kočky! Pokud patříte mezi šťastlivce, kteří mají kočku doma, vykašlete se na kreslení a prostě tu kočku každý den vyfoťte a pochlubte se jí svým kamarádům. Jak kdysi řekl Tomáš Gándhí Havelryk: „Ukaž druhému svou číču a celý svět ti bude ležet u nohou.”
3. Takříkajíc se vyserte na oplatky i kočky a prostě buďte příští rok na druhé hodní. I když to tak občas nevypadá, všichni okolo vás jsou lidé a lidé jsou z nějakého důvodu citlivé bytosti, ať už to dávají, nebo nedávají znát. Proto se k sobě chovejte hezky, a než něco škaredého řeknete, zamyslete se, zda to za to stojí a zda by to někomu nemohlo ublížit.
Ať už si vyberete jakékoliv předsevzetí, připíjím vám přelouhovaným čajem s kousky vodního kamene z rychlovarné konvice na fajn rok 2019.
Říkejme tomu třeba kouzlo Vánoc. Po dlouhých letech jsem se probudil z hibernace podobně jako Rita v úvodní znělce Strážců vesmíru. Rád bych tuto příležitost využil k tomu, abych se s vámi zamyslel nad umísťováním krabic pod dřeviny omotané třpytivými řetězy víc než skalní fanynky Padesáti odstínů šedi. Ano, připravte si včelí pracky a medvědí úly, děti, budeme rapovat o Štědrém dnu.
Letos o Vánocích jsem se na sociálních sítích setkal s lidmi, kteří si dle vlastních slov nemohli Štědrý den dostatečně užít, protože neměli „vánoční náladu”. S tím se naprosto ztotožňuji. Já si například nedokážu vůbec užít písničky kapely Chinaski, pokud zrovna nemám sebedestruktivní masochistickou náladu a chuť vrazit si do uší příklepovou vrtačku. Dnes ráno jsem se tedy při mazání vánočky marmeládou rozhodl, že roztočím své mozkové závity. Došel jsem k závěru, že za nesnázemi s absencí vánoční nálady stojí nudné české vánoční zvyky.
Krájení jablka? Pff, to dělám i přes rok, když mi ve spíži dojdou cibulové chipsy. Lití olova? Zííív, to bych radši sledoval celodenní sestřih reklam na jogurty (těch, ve kterých nejsou sympatické ženy, ale jen animace padajících jahod a broskví, takže u nich nemůžete ani masturbovat). Pouštění lodiček? More like pouštění nudiček.
 |
| Nuda až na půdu |
Řešení této šlamastiky je jednoznačné: potřebujeme akčnější a záživnější vánoční zvyky. A pro inspiraci nemusíme chodit daleko. Stačí zajít na Letiště Václava Havla a pak letět 3 400 km do Reykjavíku. Na Islandu totiž nemají Santu, Ježíška ani žádné podobné nudaře, ale 13 trpaslíků jménem Yule Lads, kteří dorazí 13 dní před Vánoci do vašeho města a dělají zhruba to samé, co studentky filosofické fakulty po dvou a půl skleničkách ryzlinku. Jeden leze v noci do domů a mlátí tam dveřmi, druhý krade cizím lidem klobásy, třetí vylizuje hrnce a další zase obtěžuje ovce (ano, pouze ovce).
Proto navrhuji příští Vánoce uspořádat výměnný pobyt. Pošleme na Island Ježíška, který bude tamním nihilistům s rampouchy v podpaží rozdávat šperky z Pandory, smartphony, snubní prsteny a další hlouposti, které rozdává u nás, a k nám se vydá všech třináct vánočních skřetů. Pevně věřím, že nic v Češích nevyvolá vánoční náladu lépe než bouchání dveřmi, krádeže uzenin nebo vylizování hrnců.
