Sociální
interakce může být v podobných situacích vcelku problematická. Nabízí se
otázka, proč vlastně ufologové tolik touží po příletu mimozemšťanů a kultisté
po reinkarnaci démonů z nejnižších sfér na tento svět? Celá situace by
kvůli absenci společných zájmů v obou případech dopadla tak, že by při
snaze o vzájemnou komunikaci zástupci obou stran jen pokukovali po hodinkách,
točili s podtácky na stole a vymýšleli si, že už musí jít, protože jim za
chvíli začíná pilates nebo hot yoga. Když pak mimozemšťané odletí zpátky na
domovskou planetu a démoni zpátky do temných hlubin, budou si s lidmi jen
vzájemně na Facebooku lajkovat fotky z dovolených a o narozeninách psát na
zdi „Vše nej“. Odlišné by to mohlo být pouze v případě, že by ti
mimozemšťané měli podobu obřích lidožravých brouků, kteří by lidstvo rozkousali
a spálili kyselinou, což by alespoň mělo nějakou důstojnou tečku.
Může se tedy
zdát, že některé bariéry v sociální interakci se přeskakují obdobně
náročně jako překážky na dostizích pro obézní koně, ale není to bez
možnosti řešení. Východiskem je nalézt nějakou aktivitu, kterou spolu dvě
bytosti mohou vykonávat, i pokud mnoho společného nemají. Ufologové mohou s mimozemšťany
jít do Ikey ohmatávat skříně a obdivně u toho pokyvovat hlavou, kultisté si
mohou s démony pouštět na YouTube rozkošná videa pand na skluzavkách a já
si mohu s anarchistickou ovcí kupříkladu zahrát Osadníky z Katanu.
Celé by to pravděpodobně skončilo tím, že by skopla stůl a rozžvýkala všechny
akční karty, nicméně to ještě nemusí znamenat, že by to byl špatně strávený
večer (špatně strávené by byly pouze ty akční karty). Tak se mějte rádi a
lámejte bariéry stejně tak, jako lámete oplatky ke kávičce.