Epizoda V: Bitva o roztočené podtácky

Před nedávnem jsem narazil na tento velmi inspirativní článek o rebelské ovci, která se šest let vyhýbala stříhání své vlny tím, že se ukrývala v jeskyni. Hned jsem si samozřejmě pomyslel, jak je ta ovce úžasná a skvělá a jak bych se s ní strašně rád setkal a popovídal si, protože i já sám nesmírně rád ve volném čase bojuji proti systému - zejména tím, že oplatky „BeBe Dobré ráno“ jím večer. Pak jsem si ale uvědomil, že je to dosti nereálné, protože bychom si spolu asi moc nerozuměli. Přeci jen krom revolucionářského ducha nejspíš nic společného nemáme, neboť nevím v podstatě téměř nic o jedení trávy (jelikož nejsem vegan), bečení a postávání uprostřed zelené pláně.

Sociální interakce může být v podobných situacích vcelku problematická. Nabízí se otázka, proč vlastně ufologové tolik touží po příletu mimozemšťanů a kultisté po reinkarnaci démonů z nejnižších sfér na tento svět? Celá situace by kvůli absenci společných zájmů v obou případech dopadla tak, že by při snaze o vzájemnou komunikaci zástupci obou stran jen pokukovali po hodinkách, točili s podtácky na stole a vymýšleli si, že už musí jít, protože jim za chvíli začíná pilates nebo hot yoga. Když pak mimozemšťané odletí zpátky na domovskou planetu a démoni zpátky do temných hlubin, budou si s lidmi jen vzájemně na Facebooku lajkovat fotky z dovolených a o narozeninách psát na zdi „Vše nej“. Odlišné by to mohlo být pouze v případě, že by ti mimozemšťané měli podobu obřích lidožravých brouků, kteří by lidstvo rozkousali a spálili kyselinou, což by alespoň mělo nějakou důstojnou tečku.

Může se tedy zdát, že některé bariéry v sociální interakci se přeskakují obdobně náročně jako překážky na dostizích pro obézní koně, ale není to bez možnosti řešení. Východiskem je nalézt nějakou aktivitu, kterou spolu dvě bytosti mohou vykonávat, i pokud mnoho společného nemají. Ufologové mohou s mimozemšťany jít do Ikey ohmatávat skříně a obdivně u toho pokyvovat hlavou, kultisté si mohou s démony pouštět na YouTube rozkošná videa pand na skluzavkách a já si mohu s anarchistickou ovcí kupříkladu zahrát Osadníky z Katanu. Celé by to pravděpodobně skončilo tím, že by skopla stůl a rozžvýkala všechny akční karty, nicméně to ještě nemusí znamenat, že by to byl špatně strávený večer (špatně strávené by byly pouze ty akční karty). Tak se mějte rádi a lámejte bariéry stejně tak, jako lámete oplatky ke kávičce.