Epizoda IV: Bitva o broskve

Když jsem si v dnešním horkém dni šel do nedalekého Tesca koupit cider a sojový suk, uviděl jsem na ulici malého psa, který se samovznítil. Připomnělo mi to zábavný příběh o tibetském mnichu, který mi během mého putování do Betléma pověděl v Moldavsku slepý arménský stařec s vousem ve tvaru lopaty na cement zlomené během proletářské revoluce.

Tento mnich vyrůstal ve velmi chudé rodině, která se dennodenně potýkala s hladem, dobovými nemocemi a všeobecným strádáním. Nedaleko od nich bydlel bohatý farmář, kterému na zahradě rostla broskvoň, jež produkovala ty nejnádhernější plody v celém širém kraji – tak nádherné, že staré dámy v Lidlu by se o ně pobodaly svými ostrými lokty. Jakožto malý chlapec stával mnich celé dny za plotem farmy a pozoroval ty obrovské, šťavnaté a sytě barevné koule, kterými byla koruna stromu ze všech stran hustě obklíčena. Když však jednoho rána chlapec opět k plotu přišel, spatřil farmáře, kterak má v ruce louč a onu nádhernou broskvoň bez milosti podpaluje a nechává shořet, stejně jako text písně Peacock od Katy Perry nechává shořet vaši chuť do života. Chlapci v tu ránu tekly slzy z očí a volal na farmáře, proč tento hrůzný čin udělal. Kupodivu to nebylo proto, že by farmář chtěl udělat broskvovou pálenku, ani protože by byl předkem Kurta Cobaina a řídil se heslem „lepší rychle shořet než pomalu vyhasnout“. Farmář se s bolestí ve vrásčité tváři zahleděl chlapci do slzavých očí a pravil: „Některé věci jsou pro tento svět příliš krásné.“

Jde nepochybně o velmi inspirativní historku, neboť nám zcela jasně sděluje, že lidé dělají kraviny nejen v reálu, ale také ve fiktivních světech zenových příběhů. Pokud ale někdy náhodou uvidíte někoho, kdo pálí broskvoně, rychle si vezměte ručník, namočte ho do nejbližší studny či skulptury s vodními prvky, přispěchejte k místu požáru a pleskněte tímto mokrým ručníkem daného žháře přes hýždě. Bolí to jak čert.