Letos o Vánocích jsem se na sociálních sítích setkal s lidmi, kteří si dle vlastních slov nemohli Štědrý den dostatečně užít, protože neměli „vánoční náladu”. S tím se naprosto ztotožňuji. Já si například nedokážu vůbec užít písničky kapely Chinaski, pokud zrovna nemám sebedestruktivní masochistickou náladu a chuť vrazit si do uší příklepovou vrtačku. Dnes ráno jsem se tedy při mazání vánočky marmeládou rozhodl, že roztočím své mozkové závity. Došel jsem k závěru, že za nesnázemi s absencí vánoční nálady stojí nudné české vánoční zvyky.
Krájení jablka? Pff, to dělám i přes rok, když mi ve spíži dojdou cibulové chipsy. Lití olova? Zííív, to bych radši sledoval celodenní sestřih reklam na jogurty (těch, ve kterých nejsou sympatické ženy, ale jen animace padajících jahod a broskví, takže u nich nemůžete ani masturbovat). Pouštění lodiček? More like pouštění nudiček.
 |
| Nuda až na půdu |
Řešení této šlamastiky je jednoznačné: potřebujeme akčnější a záživnější vánoční zvyky. A pro inspiraci nemusíme chodit daleko. Stačí zajít na Letiště Václava Havla a pak letět 3 400 km do Reykjavíku. Na Islandu totiž nemají Santu, Ježíška ani žádné podobné nudaře, ale 13 trpaslíků jménem Yule Lads, kteří dorazí 13 dní před Vánoci do vašeho města a dělají zhruba to samé, co studentky filosofické fakulty po dvou a půl skleničkách ryzlinku. Jeden leze v noci do domů a mlátí tam dveřmi, druhý krade cizím lidem klobásy, třetí vylizuje hrnce a další zase obtěžuje ovce (ano, pouze ovce).
Proto navrhuji příští Vánoce uspořádat výměnný pobyt. Pošleme na Island Ježíška, který bude tamním nihilistům s rampouchy v podpaží rozdávat šperky z Pandory, smartphony, snubní prsteny a další hlouposti, které rozdává u nás, a k nám se vydá všech třináct vánočních skřetů. Pevně věřím, že nic v Češích nevyvolá vánoční náladu lépe než bouchání dveřmi, krádeže uzenin nebo vylizování hrnců.
Žádné komentáře:
Okomentovat