Epizoda 0: Bitva o namazaný chleba

Lidem v zemích prvního světa se občas stává, že když se ráno zvednou z postele, dostanou nějaký stupidní nápad. Například začít chovat vakorejsky, v horším případě otevřít si bar, ve kterém se bude pít gin tonic ze zavařovaček s brčkem, a v tom úplně nejhorším založit si blog. To poslední se mi stalo dnes ráno. Popravdě jsem měl již možnost koketovat s blogy v minulosti, nicméně jak se snažil sdělit již Jan Ámos Komenský ve svém Labyrintu světa a lusthauzu srdce: Život je hledání (a Ježíš se ve slunečních brýlích hledá docela blbě).

Svůj první blog jsem si zřídil před dávnými věky za časů mýtů a legend, kdy antičtí bohové byli malicherní a krutí a stíhali lidstvo útrapami, na idnes.cz. Pravdou je, že články se tam velice snadno dostaly k velkému počtu čtenářů a byly sdíleny jako hampejznice za časů dobré královny Viktorie, nicméně prostředí to pořád bylo poněkud nepřátelské. Valná většina mých kolegů a kolegyň věnovala největší prostor polemikám o tom, na jaký tichomořský ostrov deportovat jaké menšiny, či zda to za totáče bylo dobré, lepší, nejlepší nebo upe nejvíc. Není tedy divu, že mé tehdejší články o internetových kočkách a pravopisných chybách v jídelácích nádražních hospod byly v tomto prostředí nervózní jak Hitler v synagoze. 

V o něco pozdější době jsem zkoušel blog o počítačových hrách doplněný komiksy o životě dvou pečivových kamarádů – chleba a rohlíka, který byl i přes velkou dávku všudypřítomné pšenice relativně příjemným místem. I jeho čas se však jednoho dne naplnil.

Během mazání chleba k snídani (tentokrát reálného, nikoli komiksového) jsem tedy přemýšlel nad konceptem tohoto nového blogu. Foodblog to pravděpodobně nebude, neboť mi nesluší vintage šaty a mé cupcaky jsou spíš než k jídlu vhodné k rozbíjení výloh během násilných nepokojů. Knižní blog to také nebude, protože nemám fotogenický hrnek na kávu, se kterým bych mohl fotit knihy na instagram. Lifestyle blog to zřejmě taky nebude, protože definovat lifestyle blog je skoro stejně šílené jako definovat postmodernismus.

Vypadá to tedy na krátké postřehy a příhody z dnešního roztomile děsivého světa, kde každý chtě nechtě dennodenně vedeme své žabomyší války, o kterých se potom svěřujeme lidem, které to více či méně zajímá. To stejné se tedy bude dít i na tomto blogu, jen to bude doplněné o rozverné komiksové podobenky ze života dvou nerozlučných přátel myšáka a žabáka! Není to úplně svíčková wellington mezi blogovými koncepty, ale jak pravil Homér: „Lepší než drátem do oka“.